Pár slov a fotografie z akce ...
Sobotního rána 1.9.2007 jsem se vypravil na pravidelné "mezinárodní" setkání příznivců počítačů. Tématická vlna je vcelku zřejmá a jen velmi těžko by se zde našel někdo, jehož oblíbeným počítačem by snad bylo PC s operačním systémem Windows. Naopak, tato akce je silně zaměřená především na svět počítačů jaký by byl, kdyby PC neexistovalo.
Na akci jsem dorazil kolem půl jedenácté dopoledne - stačilo vystoupit z vlaku na smíchovském nádraží a udělat několik kroků. Pro jistotu jsem nesledoval vylepené informační cedulky a rovnou zavolal MarKovi. A skutečně, akce se odehrávala v kulturním sále v budově smíchovského nádraží. Veškeré stoly byly již téměř obsazeny, přesto jsem našel skulinku a konečně jsem z beder shodil poměrně těžkou batožinu a rozbil svůj nevelký tábor čítající notebook pro potřeby "plnohodnotné" 68k Amigy s OS 3.9, skoro foťáku, trochu lepší videokamery a několika potravinových drobností.
Ocitl jsem se vedle Nora alias Grovíka, kterého doprovázela jeho "potkaní" přítelkyně, po mé levé ruce se nacházel "Starej Mraf" se svým Sinclairem ZX-Spectrum +3 s DivIDE a 192kB Didaktikem GAMA. Další stůl okupoval Martin Kuchinka (MarK) se svým Amiga ostrovem, na kterém byla nejzajímavější skutečná Amiga 4000 verze Escom. V tu chvíli jsem odhadoval počet aktivních návštěvníků zhruba ke čtyřicítce, tento stav se ještě během několika hodin mírně navýšil. Během odpoledne se vystřídalo odhadem třicet návštěvníků, kteří se přišli podívat čistě ze zájmu na počítačové veterány v současných podobách. Bylo zde možné spatřit prakticky vše z dob domácích osmibitových i šestnáctibitových počítačů, herních konzolí, včetně několika skutečných méně viditelných rarit. Někteří uživatelé se věnovali svým miláčkům, jiní pokukovali po okolí a hojně diskutovali. Opravdu minula doba, kdy byly tábory rozděleny na amigisty, macisty, ataristy, commodoristy či spectristy a nenáviděné písíčkáře s windowsema. Totiž uživatelé počítačů Amiga, Mac, Atari, Commodorů, Sinclairů či Didaktiků jsou rázem na jedné lodi, již na sebe neházejí špínu, již není lepší to či ono - stali se z nich kolegové.
Fotil jsem a natáčel video, kochal jsem se, seznámil jsem se s dalšími zajímavými lidmi. Odpoledne se uskutečnilo společné fotografování účastníků před lokomotivou. V podvečer se uskutečnila komentovaná projekce demosnímků skupiny Marshals, kterou s nadšením sledovala početná řada lidiček, několikrát zazněl i pochvalný potlesk. Blížil se večer, sál trochu prořídl a i já jsem začal sledovat, kolik je hodin. K mému překvapení bych průměrný věk zúčastněných viděl kolem třiceti let, možná méně, našli se starší pánové i skuteční pubescenti, kterým patří dík za to, že se zajímají o to, co bylo před drtivou porážkou světa PC stroji s nainstalovaným "systémem" Windows - byl to výtečný pohled na náctileté, kteří s klasickým mikrospínačovým joystickem v ruce honili silně rastrované panáčky a kdejaké sprajty po televizních obrazovkách a monitorech a s reproduktorů mnohdy doslova řvala čipová hudba a zvuky, za kterou stojí zvukové obvody AY, YM či stále vynikající a nepřekonatelný SID.
Těsně po desáté večerní jsem si sbalil svých šest švestek a vydal se na třetí nástupiště na vlak směr Plzeň. Cesta domů uběhla velmi rychle, jsem plný příjemných a živých vzpomínek a pokud jste nedorazili letos, určitě si udělejte čas příští rok. Opravdu to stojí za to!
Foto: Poxoft/uZeroNiq & MarK
Předem se omlouvám za případné nepřesnosti a chybějící informace v popiskách u fotografií ...