Reportáž z akce aneb osobní postřehy

14. 12. 2011 Reportáž

V úterý 28.9. 2010 ve večerních hodinách posílám MarKovi odkaz na zrendrovaný obrázek
(Autor Adder) pro kalendáříky, které mne napadly místo vstupenek. Šibeniční termín, ale snad to stihnem. Velikost a grafickou úpravu jsem pak ponechal plně na uvážení MarKa, který ve středu vytvářel kalendář a redukoval velikost.

Ve čtvrtek 30.9. brzy ráno odjíždím do Vršovic, kde mám v 8:30 sraz s taxikářem na převoz všeho toho svého "haraburdí" na Smíchov. Cestou ještě v marketu nakoupím občerstnení (pivo, limo, kafe, čaj, cukr, rum, vodku), aby měly "hostesky" co nabízet. Domlouvám s vedoucím DVI, kdy budou v pátek volné učebny. Na poledne jsem domluven s panem Kupčou od fy. pe3ny.net na instalaci internetu. Bylo nádherné, že toto připojení s rychlostí 50mB/s nazval přímo jako ByteFest_2010. Po dohodě tam přidal přihlašovací heslo. Konečně mám spojení se světem, zjišťuji, že přibyly registrace. Ještě pár telefonů ohledně projektorů... A ouha!!! Do čerta!!!
Zatemnění, černou stretchovou fólii, a barevný baner také nevidím. Znova se probírám tou hromadou, co jsme vyložili z auta. Není to tu. Volám domů manželce, i když jsem přesvědčen, že jsem to odvážel. Tak zpátky do Vršovic - nic. Že já to, hlava sklerotická, zapomněl ve vlaku?!
Googlím, kde bych ji v Praze mohl sehnat, vypisuju si různá spojení do Horbbachu pod Ruzyní.
Půlnoc, rychle do spacáku.

Pátek 1.10. - 7 hodin -> Metro + Bus = Hornbach. Černou stretchovou fólii mají, ale cena je trochu jinde. O více než stovku dražší, než u nás v Děčíně. Rychle zpátky, kdyby už někdo přijel. Ještě nemám klíče od malé kanceláře pod pódiem. Když mi je vedoucí dává a odemknu dveře, obě role se na mne šklebí z rohu za lednicí. Úplně jsem zapomněl, že jsem si je tam k Aničce před 14-ti dny schoval, když jsem měl cestu na Smíchov. Aspoň máme zásobu na další akce ;)
Další tři hodiny zápolím s instalací venkovní konstrukce a napínáním baneru. Vyrobil jsem si svoje vlastní svorníky na míru. Ty truhlářské, co jsem používal, byly půjčené a moc těžké.
Jako první se dostavil Powerack se starým noťasem Sattelite 100MHz a následně PeZe. Pomáhají mi s instalací stolů a prodlužovaček. Ta nejdelší vede venkem dolů do jedné z učeben, aby se nepřetěžovaly jističe.
A již přijíždějí další účastníci. Vítání, stěhování, zapojování, parkování. Lednice plná pití, které má již příjemnou teplotu (chlad). Schizo a Anubis se ujímají prací na zatemnění bočního sálu. Mají to natrénované z loňska ;)
Následně se dostaví MarK z fy Océ Praha a přiváží projektory, plátna a hlavně to nejdůležitější; kalendáře-vstupenky. Moc pěkné, opravdu. Pokud se někomu zdá, že to mohlo být světlější, tak je to způsobeno nedostatkem času, opravdu kvalitní barvou tisku, ale především špatným zrakem toho kterého "kritika" ;)
V pozdních večerních hodinách jsem si uvědomil, že jsem ještě ani nesnídal. V Oáze již kuchyně nefungovala, tak jsme šli s KrupkaJem přes ulici k "Mašince" (restaurace U Perónu). Následně nás tam zastihli i Pepax se Zdenkem.
Soukání do spacáku ve čtyři ráno už vlastně patří do dalšího dne.

Sobota 2.10. - Oficiální začátek letošního ByteFestu. Budíček mám v sedm. Obě "uvaděčky",
z nichž jsem znal jen jednu a ani ta nevěděla, do čeho jde, dorazily na devátou. Po velice krátké a stručné instruktáži se ujaly pokladny. Přicházejí další účastníci i hosté, sál se začíná plnit. Dodávám další stoly.
Přes poledne je pro "pokladní" chvíle klidu, tak je vystřídám a posílám s několika stravenkama
na zasloužený oběd. Takže teď je ten správný okamžik, abych vás představil. Veronika, dcerka mého kolegy z Děčína, měla cca 10 let, když ji její otec za mé asistence kupoval Atari XE. A jako vlakvedoucí-průvodčí je zvyklá jednat s lidma. A když jsem ji onehdy oslovil a udělal návrh, jestli by to vzala jako brigádu, tak souhlasila. A jestli prý si může sebou vzít kamarádku. Vzala mi to z úst. A než se vrátí z oběda, tak rychle ještě něco: Že prý to bere i příští rok ;)
Wotnau nezklamal a jeho pěkná přednáška nazvaná Osmibitový ú-spěch se povedla. A svou novou textovou hru pěkně uvedl a předvedl i Factor6. Jen ta moje představa o jakési Burze-Dražbě se minula účinkem ;)
Šlacha si půjčuje fixu, že prý si musí podepsat svoje prodlužováky. Později jsem zjistil, na co ji tak nutně potřeboval !!!
Perlou letošního BteFestu bylo porouchané Atari ST, které dovezl Bohdan. Tento exemplář byl totiž z jedné slévárny, kde nepřetržitě po dobu 17-ti let řídil opískovávání odlitků. Slévárna nutně potřebovala funkční Atari ST, aby mohla výroba opět pokračovat Přechod na PC-systém by je prý vyšel na 100.000 euro!!! Pokusu o opravu se ujali kolegové z Atari scény. A jak to dopadlo? Atari je nejlepší !!! Stačila výměna zdroje a už to "maká" :-)
Den je plný dojmů, já si stále vymýšlím nějaké výmluvy, abych se vyhnul hraní dvouher s přáteli
z Rotaxmame, kterým to slibuji již pár let na různých akcích a setkáních. ByteFest je v plném proudu, všichni účastníci i hosté jsou myslím spokojeni, kromě jednoho spáleného prodlužováku jsem nezaznamenal větší problém.  Ten nastal v neděli, kdy se v kuchyňce rozbil jeden talíř :-D

Neděle 3.10. - Ano, neděle pro mne, stejně jako pro většinu ostatních, začíná chvilkou spánku. Konečně se trochu vyspím. Spal jsem pěkně, dokonce 3,5 hodiny!
Sál se najednou zdá poloprázdný s tím, jak bylo včera plno. Mnozí byli jen na sobotu, někdo balil a odjížděl až nyní, hodně po půlnoci. Samozřejmě, že celé akci opět vévodilo pět spojených stolů s výstavkou (Výstavou!) nádherných kousků přítele Tomáše M. Stoly pokryté bílými ubrusy vypadaly jako při nějaké slavnosti. A skutečně to oslava byla. Oslava historie vývoje výpočetní techniky a sběratelské vášně.
A je to tady, už se nevymluvím. Musím jít "smažit" dvouhry na RotaxMame. A co bylo nejhorší, že při hře se Zichrem jsme udělali první místo ve hře Alien vs. Predator, v mlátičce, které mi vůbec nejdou, nelíbí se mi.
Velice mne překvapil DEX, když "na prkno" položil peníze. Proboha, to je moc! Že prý ne, že si řekl, že výtěžek z prodeje přebytků věnuje na ByteFest. Tímto se stává oficiálním sponzorem hostingu a domény webu bytefest.org na dobu dvou let. Děkujeme.
Je večer. Na stolku u dvěří stále stojí opuštěná počítačka MIRA, pro kterou si měl přijít někdo
z Národního Technického Muzea, kam jsem ji nabídl jako dar.
Účastníci se pomalu balí, lučení, odjezd. Sál se pomalu vyprazdňuje. Po půlnoci začínám
s úklidem, kolem druhé ranní se loučím s posledním účastníkem.
 

Pondělí 4.10. - Bez spánku až do ranních hodin, v sedm odevzdávám klíče od uklizených učeben. Do jedné z nich se usazuji na pravidelné školení. Snad tam neusnu. Zkrátka to dopadlo tak, že než jsem si ještě sbalil veškeré svoje věci, dostal jsem se domů až v úterý dopoledne.

Zase někdy někde Nashledanou, přátelé. Tomsoft ;)